SVÁTKY VÁNOČNÍ V AUSTRÁLII: aneb “Odhalení tajemství Dědy Mráze...”
Nedávno jsem se provdala do Sydney. Loňské Vánoce byly tedy mé první Vánoce, které jsem prožila u protinožců a tak jsem rozšířila nekonečný rejstřík zcela nových zážitků a zkušeností, kterými mě Austrálie téměř na každém kroku obohacuje.
Tajemné kouzlo Vánoc je v mém srdci nerozlučně spojeno s bílou krásou sněhu, abych pravdu řekla, neuměla jsem si tyto svátky představit ve čtyřicetistupňovém vedru, kdy školákům začínají letní prázdniny.
Zhruba od poloviny listopadu se společně se stoupající rtutí na teploměru v ulicích Sydney, začaly pomalu klubat Vánoce v podobě postaviček, které v Čechách známe spíš pod pojmem Děda Mráz a pro západní kultury je to Santa Claus.
S ubývajícími dny v kalendáři přibývala vánoční výzdoba sydneyských ulic, domů a nákupních středisek.
Svým svérázným kouzlem a s nádechem exotiky mě uchvátilo podvečerní pobřeží oceánu, konkrétně několikakilometrová část parku kapitána Cooka lemující silnici od delty řeky St. George až na Brighton-la-Sand.
Okna domků, domů a haciend se rozzářila vánočními motivy a blikotajícími žárovičkami. Majitelé domů vyšňořili kmeny svých palem šňůrami barevných světel a podobným způsobem se rozsvítili koruny některých stromů. Z obydlí se nesly tóny vánočních melodií a mísily se s křikem papoušků kroužících nad oceánem. Tajemná exotika na mě dýchala ze všech stran…
V shopping centrech mezi jinou výzdobou dominovaly pompézní klasické vánoční stromky ozdobené balíčky s červenými pentlemi a nechyběl ani všudepřítomný Santa Claus.
Pořád mi vrtalo hlavou, jak se Santa Claus do Austrálie na svých sněžných saních dostane, když tady není žádný sníh. Nikdo mi na tuto otázku nedokázal odpovědět. Záhadu rozluštila až moje pětiletá australská vnučka Claudie. Seděla právě na podlaze uprostřed svého království pohádek, držela v rukou kouzelnou hůlku, chytře na mne koukla, mávnutím ručky hůlku rozsvítila, našpulila nosík a káravě špitla: “Ty nevíš, že před Austrálií si Santa Claus na své sněžné sáně nasadí kolečka?” A bylo po záhadě.
Australané slaví vánoce 25. prosince - to je Christmas Day. Ráno děti pod stromečkem najdou horu balíčků, protože australské děti rádi podarovávají své dětské kamarády.
A pak následuje slavnostní oběd, kdy se podávají různé druhy rybího, kuřecího nebo červeného masa a všech různých mořských potvůrek. V některých domácnostech je ozdobou vánoční tabule krocan. Na žádném stole nemohou chybět chlazené nápoje, ovocné a zeleninové saláty a nějaká klasicky australsky přeslazená dobrota.
Slavností vánoční tabuli Australané nezřídkakdy pořádají formou venkovních “báberkjů“ (BBQ - opékané maso všeho druhu na roštu) buď na zahradě, kterou ozdobí lampiony a jinými světelnými dekoracemi. Někdy na pestrobarevné šňůrky navěsí vánoční přáníčka, která si v hojném počtu vzájemně předávají.
26. prosince je tzv. Boxing Day, to je den, kdy se Australané navštěvují a na návštěvu v mnohých případech neváhají jet i několik tisíc mil daleko.
Jak jsem zde pochopila, jak vánoční spěch, tak touha udělat radost, je vlastní všem lidem na zeměkouli bez rozdílu stejně a není důležité o jakou zemi se jedná.
A děti mají z vánočních dárků pod stromečkem také stejnou radost na celém světě, ať už jim je nadělí Santa Claus, Děda Mráz či Ježíšek…
A kdyby někdo z vás chtěl ze zvědavosti navštívit vánoční půlnoční mši, mohu říci, že v Austrálii, v anglickém provedení zní stejně krásně, jako kdekoli jinde na světě…
Na závěr si dovolím Vám všem popřát krásné prožití svátků klidu a míru, a pokud se vám, Evropanům, něco v Austrálii bude jevit tak trochu “na hlavu postavené”, bude to nejspíš tím, že Austrálie je polohou oproti Evropě hlavou dolů…
-Zdena Malinová Petrik-