TRADIČNÍ ČESKÁ KUCHYNĚ V SYDNEY
Od práce servírky na studentských vízech, k otevření vlastní restaurace v Austrálii.
Tentokrát přinášíme rozhovor s Editou, spolumajitelkou české restaurace La Bohème. Restaurace, která se v průběhu dvou let stala jednou z nejlepších českých restaurací v Sydney a patří tu mezi vysoko hodnocené restaurace obecně, což potvrzují recenze v místních médiích a hlasovaní hostů v gurmánských soutěžích.
Co stálo na počátku tvého rozhodnutí vycestovat do Austrálie?
Na začátku byla velká vize, odjet ke „klokanům“, naučit se anglicky, vydělat peníze a pak už jenom cestovat po světě a užívat si života. Chtěla jsem odjet v roce 2000, ale tenkrát mi nějaký pan agent spočítal cestu na velkou částku peněz a výlet se musel odložit na “někdy jindy”, ale po roce a několika měsících jsem se rozhodla, že to zkusím znovu a ono to vyšlo. Čekali jsme sice dlouho na víza a několikrát odkládali letenky a už to vypadalo, že výlet se opět odloží, ale nakonec to vyšlo.
Jaké byly tvé začátky v Austrálii?
Mé začátky v Sydney, viděno teď, s odstupem času, byly super, ale v realitě příjezdu to byl horor. Bydleli jsme na Maroubře v domě, kde kromě nás bylo asi dalších 20 Čechů, Poláků a milión švábů, které jsem do té doby, tak jako většina Čechů a Slováků přijíždějících do Sydney, nikdy neviděla a štítila jsem se budovou jen projít. Po měsíci jsme se odstěhovali na Bondi Junction, kde jsme si pronajali pokoj, a začal jeden velký mejdan. Někdy jsme měli na návštěvě tolik lidí, a z tolika zemí, že jsme se tam sotva vešli, ale byla to legrace. Po nocích jsme hráli karty, popíjeli VB a vyprávěli si špatnou angličtinou, odkud jsme přišli a co plánujeme dál. Do dneška jsme s většinou lidí v kontaktu. A pak už to bylo jenom lepší a lepší. Lepší práce, delší a zajímavější dovolené a neustále noví lidé. Prostě Austrálie, tak jak jsme si ji představovali.
Proč jste se rozhodli otevřít českou restauraci v Sydney?
No přece jako Češi si neotevřeme třeba Thajskou, že ano?
Předpokládám, že to bylo velice složité období, ihned po otevření?
Složité období to samozřejmě bylo a to nejen hned po otevření, ale ještě i dnes. Po otevření to bylo asi nejtěžší, stress, únava, ale to vše předčila radost z toho, že jsme otevřeli a že chodí, hosté. A hostů je čím dál více. O to je také naše snaha větší, aby byli spokojeni při každé návštěvě a s každou návštěvou se těšili už na tu další „až přijdu příště tak ochutnám…“
Máš i veselé vzpomínky na toto období?
Co se týká veselých historek z renovace a otevření, těch je spousty. Napadá mě jedna a to když jsem dostala na starost vysvětlit stavařům, jak a kde má být postaven bar. Vše jsem jim nakreslila, vysvětlila a byla strašně hrdá na to, jak jsem to parádně zvládla. Bar se začal stavět, moje radost rostla, práci jsme zhodnotili jako dobře odvedenou a chystali se pokračovat dál. Znovu jsem si zkontrolovala návrh a zjistila, že jsem bar nechala postavit o 20 cm dál, než měl být, a že asi neprojdeme do kuchyně. Kluci, co bar právě dokončili, se na mě podívali, jako bych byla z jiné planety, když chci, aby ho o 20 cm „šoupli“. No nedalo se nic dělat a stavěli jsme nanovo. Velká škola do života - dvakrát měř jednou řež.
Je komplikované si v Austrálii otevřít svůj vlastní business?
No otevřít si svoji firmu je asi tak komplikované jako všude jinde na světě. Spousta papírů a vyplňovaní, ale není to tak strašné, dnes už je vše na internetu. Musím říct, že kam jsme zavolali nebo se přišli zeptat, všude ochotně poradili, takže se nebojte a hurá do toho.
Stejně jako jiné restaurace v Sydney si najímáte studenty pro práce na „place“ a v kuchyni. Co bývá zpočátku jejich největší problém? Co by jsi poradila studentovi, který právě dorazil do Sydney bez zkušenosti v hospitality, ale se zájmem o tento druh práce?
Ano máme studenty na práci, ale máme i zaměstnance na plný úvazek. Pro studenta je velmi důležité, aby se nebál. Pokud chce někdo pracovat, tak musí zapomenout na to co, dělal doma. Tady je na zkušené a vlastně nikdy neví, jak se mu ta zkušenost může někdy hodit. Pokud student nemá zkušenosti, tak to až tak nevadí, pokud ukáže, že má o práci zájem a jde do toho naplno. Hodně lidí podceňuje práci v restauraci jako jednoduchou. Dle mého názoru, pokud se má dělat pohostinství pořádně, tak jako každá jiná práce, chce to mít otevřené oči a snažit se okoukat co se dá. Velkou úlohu hraje znalost produktu, který člověk prodává, čím víc ví, tím si je jistější svoji prací a snáz se uchytí. Nebát se špinavé práce, i ta je součásti pohostinství. A hlavně být přátelský a příjemný ke všem. Neříkám, aby si nechali studenti všechno líbit, to vůbec ne, ale snažit se působit přátelsky a komunikovat jak s kolegy, tak s hosty. Myslím, že Češi a Slováci mají dobrou pověst a jsou oblíbení, což pomáhá při hledání práce.
Na jídlo k vám chodí kromě krajanů a cizinců spousta rodilých Australanů. Když pomineme širokou nabídku evropských piv, co je přitahuje na českém jídle?
Je to naše poctivá domácí kuchyně. My ještě vaříme, jako vařily naše babičky. Všechna jídla jsou připravována dle tradičních receptů, nic není z prášku a naši páni kuchaři tráví dlouhou dobu tím, aby jídla chutnala tak jak mají. Jinak řečeno vaří s láskou. Kromě jídla naše hosty přitahuje atmosféra. Každý den nám někdo řekne, že byl ve střední Evropě a ochutnal tam to a ono, a že u nás mu to připomíná čas, který tam strávil. Vlastně přinášíme lidem vzpomínky.
Nabízíte nejen česká jídla, ale také jídla typická pro Austrálii (hlavně snídaně a obědy). V čem jsou stravovací návyky Australanů jiné než návyky Čechů?
Tak jak už si asi většina čtenářů všimla v Austrálii je velkou tradici snídat v kavárně, a je velmi jednoduché tomu přivyknout. Asi je to částečně dané podnebím, je příjemné si ráno vykročit s novinami, posadit se a nechat se obsloužit. Díky tomu, že snídají později, snídaně jsou velké a zasytí na delší čas. Jsou pro ně také způsobem jak se potkat s přáteli či rodinou. Tak jak mají Australané, velkou snídani tak mají malý oběd. Ne jako u nás doma, kde se ve dvanáct hodin zasedne ke stolu a neodejde dříve než po 3 chodech. Zase si myslím, že je to dané podnebím, v poledne bývá velké teplo a málo kdo má chuť na teplý velký oběd, dají si jen lehčí salád či sandwich a další velké jídlo mají až k večeři. Málokdo tady umí vařit a ani se není čemu divit při takovém výběru mezinárodní kuchyně, jako je v Sydney. Člověk tady může ochutnat úplně všechno, jen se nesmí bát. Chce to zkoušet.
Díky dobře rozběhnutému businessu jste se tu už po 7 letech v podstatě usadily. Přepadnou tě ještě občas myšlenky vrátit se do Čech?
Já jsem se narodila a vyrostla v Praze. Praha pro mě je a vždycky bude můj domov a nejkrásnější město na světě. Ale zrovna tak miluji Jižní Čechy nebo Krkonoše. Vždycky ráda hostům vyprávím, kam se mají jet podívat. Když se pak vrátí a říkají, jak si to v Čechách užili, tak jsem pyšná. A jestli se vrátím? No nikdy neříkej nikdy, takže kdo ví třeba jednou ano.
Odkaz:
www.laboheme.net.au
- tomh -